I believe in the kindness of strangers

Spím v dopravních prostředcích. Občas si i na někoho i položím hlavu. Nebojím se. Protože si myslím, že nemám čeho.

my se nesloučíme, MY se rozloučíme.

„Je mezi námi chemie“  - „A mě asi vomyje“ napadlo mě, když jsem si zprávu přečetla.

Když zavzpomínám na psychologické články z Brava Girl a Cosmo Girl, všechno to do sebe zapadá, chcete-li sbalit muže, stačí jen kývat a občas prohodit „Vážně?“

Nicméně zároveň je to varování pro všechny sběratele freaků jako jsem já, kteří si v duchu říkají „No to snad není možný“ a zároveň jsou strašně zvědaví, jak se tohle ještě může vyvíjet.

co tě neposune, to tě přiblíží

Existuje-li něco, čeho se děsíte nejvíc na světě, udělejte to.

psychiatry

today I made a brand new experience. I laid on the floor of psychiatric clinique. 

I went there as a volunteer to take a EEG examination to be in a control group for OCD research but as I overslept and didn't have a breakfast I suddenly felt weak and end up on the floor. It was extremely embarassing and they had to call a doctor and the doctor told my, that he was surprised that I was a volunteer, he thought I was a patient. I felt so ashamed. I left the clinique with a waterfall of tears and wanned to cry all day for being so weak, for risking so much for not being able to handle my new life on my own. And than it got better. A friend of mine helped my with nice words a cup of coffee helped me with my blood presure and I started to work on a pretty cool presentation for tomorrow. But sometimes I see my life as a sick joke. I never though I would collapse and if...not on such a wierd place. But life changes....

Tea Cher

Today I woke up and felt the well known pain under my heart. I was scared. I was doing my best to find a will and I got up. Went to bathroom and then went to school- for the first time as a teacher.

I am not a class teacher, that for I was just running all around the building and learning how to put the overhead on. How to test, how to evaluate...how to survive...

I still haven't met my future students but I already heard the voices behind my back saying "That must be the new one.". I didn't confirm. So I still can escape...I guess.

Wish me good luck.

odpověď bude: to mi řekni ty ;)

Je friday night a já měla pocit, že bych měla být venku. Ne venku jako s kámošema v hospodě filozofovat o těžkostech bytí, myslím jako "Co děláš v pátek večer?" "A ty?" "Já se ptal první" "Zveš mě na rande?"...takhle nějak venku!!

Chvíli na mě padla depka, že nerandím, že jsem citově zamrzla v nevydařených vztazích a nezkouším nic novýho, že nikoho nepotkávám a že...co když se to nezmění, co když...co když už mě nikdy nikdo na rande nepozve. Neměla jsem odmítat toho a tamtoho? Ne, rozhodně jsem měla...ale už si ani nepamatuju, kdy jsem měla poslední první rande!

A pak se tok mých myšlenek dramaticky přeťal uvědoměním, že letos jsem dvě první rande měla.

RANDE Č.1.:  

- volal, že to nestíhá, že přijde o deset minut dýl..tak jsem se zdržela, abych na něj nečekala, dával mi sežrat, že mu to prej dávám sežrat

- celou schůzku mluvil jen o sobě

- litoval se a svěřoval se se svými depresemi a životní smůlou

- jedl a pil, já měla jednu sklenku

- následně zjistil, že neberou karty, kdybych to platila já, bylo by to prý trapný, takže si vzal peníze ode mne a zaplatil jimi

- cestou k němu jsme se stavili na baru,  řekl mi, že jsem strašně předvídatelná a nic spontánního nikdy neudělám

- abych to vyvrátila, tak jsem ho políbila

-  po polibku se zvedl a beze slova šel na bar zapálit si cigaretu

- po nějaké době mi řekl, že vůbec nejsem tak skvělá, jak si mě představoval, ale nemám si to brát osobně

RANDE Č. 2.:

-bylo dokonalé, vše bylo, jak má být, druhý den ráno jsme šli na snídani, na které se mnou plánoval děti a dovolené

- tři týdny cukrování jsme zakončili z mé strany poněkud nedobrovolným sexem

- dalších několik měsíců se ozýval sporadicky, aby vysvětlil, že nemá čas.

A tak jsem tak nostalgicky vydechla, že bych těch historek chtěla mít víc. Protože jsem mladá a chci chodit na ty večeře s holkama, kde se budem trumfovat, kdo měl nejhorší rande ze všech. Sezení doma je velmi bezpečná záležitost, člověk nemá důvod brečet, fňukat, kontrolovat 3x za minutu telefon...ale já chci žít a žít pro mě znamená líbat překvapené muže, stát vedle týpka a říkat si "tak teď ses právě škrtl z mýho sexlistu" platit účty a jíst pak gumový rohlíky, děsit se, že se mnou chce děti člověk, co si chce jen honit ego a nehonit sebe a sledovat, jak všichni společně skórujem a prohráváme na hřišti mezilidských vztahů. 

čekám jen až se někdo zeptá: "Co děláš v pátek večer...."

spinster&lunatic

život začíná ve třiceti, říká Marianne. No tak to už se nemůžu dočkat. Myslím, že tohle demo, co žiju teď, má stejně svůj význam. Zvažuju nějakou změnu jídelníčku, mám zřejmě víc potravinových alergii, než se dodnes zdálo. Nicméně jsem dneska zjistila, že palačinky z kukuřičného mléka, ach, nejen, že se nepřipalují, ony i lépe chutnají (Bože, proč si to tajil?)

Nicméně je pak problém jich nesníst dvacet a když se tak stane...ano, neni mi teď zrovna dobře.

Doufám, že v rámci této demoverze života podchytím víc aspektů, než jen zázraky kuchyně. Ta věc s muži mi začíná vrtat hlavou- neustále dostávám nemravné návrhy. Nabídka drahé večeře/masáže šíje/ zabezpečeného života nepadla ani jednou. Je to ve mně?