odpověď bude: to mi řekni ty ;)

Je friday night a já měla pocit, že bych měla být venku. Ne venku jako s kámošema v hospodě filozofovat o těžkostech bytí, myslím jako "Co děláš v pátek večer?" "A ty?" "Já se ptal první" "Zveš mě na rande?"...takhle nějak venku!!

Chvíli na mě padla depka, že nerandím, že jsem citově zamrzla v nevydařených vztazích a nezkouším nic novýho, že nikoho nepotkávám a že...co když se to nezmění, co když...co když už mě nikdy nikdo na rande nepozve. Neměla jsem odmítat toho a tamtoho? Ne, rozhodně jsem měla...ale už si ani nepamatuju, kdy jsem měla poslední první rande!

A pak se tok mých myšlenek dramaticky přeťal uvědoměním, že letos jsem dvě první rande měla.

RANDE Č.1.:  

- volal, že to nestíhá, že přijde o deset minut dýl..tak jsem se zdržela, abych na něj nečekala, dával mi sežrat, že mu to prej dávám sežrat

- celou schůzku mluvil jen o sobě

- litoval se a svěřoval se se svými depresemi a životní smůlou

- jedl a pil, já měla jednu sklenku

- následně zjistil, že neberou karty, kdybych to platila já, bylo by to prý trapný, takže si vzal peníze ode mne a zaplatil jimi

- cestou k němu jsme se stavili na baru,  řekl mi, že jsem strašně předvídatelná a nic spontánního nikdy neudělám

- abych to vyvrátila, tak jsem ho políbila

-  po polibku se zvedl a beze slova šel na bar zapálit si cigaretu

- po nějaké době mi řekl, že vůbec nejsem tak skvělá, jak si mě představoval, ale nemám si to brát osobně

RANDE Č. 2.:

-bylo dokonalé, vše bylo, jak má být, druhý den ráno jsme šli na snídani, na které se mnou plánoval děti a dovolené

- tři týdny cukrování jsme zakončili z mé strany poněkud nedobrovolným sexem

- dalších několik měsíců se ozýval sporadicky, aby vysvětlil, že nemá čas.

A tak jsem tak nostalgicky vydechla, že bych těch historek chtěla mít víc. Protože jsem mladá a chci chodit na ty večeře s holkama, kde se budem trumfovat, kdo měl nejhorší rande ze všech. Sezení doma je velmi bezpečná záležitost, člověk nemá důvod brečet, fňukat, kontrolovat 3x za minutu telefon...ale já chci žít a žít pro mě znamená líbat překvapené muže, stát vedle týpka a říkat si "tak teď ses právě škrtl z mýho sexlistu" platit účty a jíst pak gumový rohlíky, děsit se, že se mnou chce děti člověk, co si chce jen honit ego a nehonit sebe a sledovat, jak všichni společně skórujem a prohráváme na hřišti mezilidských vztahů. 

čekám jen až se někdo zeptá: "Co děláš v pátek večer...."