„Je mezi námi chemie“
- „A mě asi vomyje“ napadlo mě, když jsem si zprávu přečetla.
Když zavzpomínám na psychologické články z Brava Girl a
Cosmo Girl, všechno to do sebe zapadá, chcete-li sbalit muže, stačí jen kývat a
občas prohodit „Vážně?“
Nicméně zároveň je to varování pro všechny sběratele freaků
jako jsem já, kteří si v duchu říkají „No to snad není možný“ a zároveň
jsou strašně zvědaví, jak se tohle ještě může vyvíjet.
Jak jsem psala v jednom z předchozích článků, rozhodla
jsem se randit. My Fridays‘ nights are B-busy a jestli bylo účelem mít jen víc
a víc zábavných historek, tak byla mise splněna na 1000%. Mezi highlighty můžu
zařadit hlášku „Přišlas o tři minuty pozdě“ nebo „Nemám na tebe peníze“.
Utrpěla jsem napadení kočkou, absolvovala stokilometrovou jízdu v autě, během které
o sobě pan řidič mluvil ve třetí osobě, a byla nominovaná na dělohu rodící,
následně děti drezírující.
Celou tu dobu jsem si říkala „ale tak co, že jo, taky
zkušenost," divné je, že to moje mlčení bylo ve všech případech pravděpodobně
interpretováno jako němý úžas nad úžasností muže mého. Pravda je taková, že po
pár promlčených rande se těžko najednou otevře pusa a řekne „No ty voe, to si
snad děláš srandu?“
Zjistila jsem, že nemusím muže líbat, když řeknu, že to tak
zatím necítím. Také jsem
zjistila, že když muže líbat nemusím, tak ho nemusím ani vidět ani nemusím
nutně vůbec být spravena o jeho existenci. A „muset“ není sloveso pro rovnost, to byl taky objev!
Dále jsem zjistila, že to, co musím po pár drincích, může
být dost často něco, co jsem fakt nemusela.
A když si v závěru zpackaného rande někdo myslí, že je
to chemie? Má pravdu. Něco tu brzy bouchne…
Žádné komentáře:
Okomentovat